Původ
Původ (zastr. póvad), u, m. = pobudka, pohnutka, přičinění, příčina, návod, das Zu- thun, der Grund, Bewegungsgrund, Anlass, die Veranlassung, Gelegenheit, Ursache, An- stiftung. Jg. Jehož p-dem (Mathiolovým) tento bylinář jazykem českým na světlo vy- šel. Byl. Králové římští původem Junia Bruta z Říma vyhnáni byli. V. Opičí láska matčina p-dem byla jeho rozmazanosti. Sych'. Něčemu p. připsati; p. v něčem míti; jeho snahám p. zdaru věci přičten; ukázati k p-du; zákaz musí k tomu p-du veden býti, že ..; p. toho jednání hledati jest v nutnosti . věc v tom má svůj p.; k věci jakožto p-du ukázati. Deh. Pamatujte na ta vítězství, která jste se mnou a mým p-dem obdrželi. V. — F., a, m., kdo příčinou, pohnutkou jest, der Veranlasser, Angeber, Urheber, Stifter, Anstitter, Rädelsführer. Nad původem té války se vymstili. V. Zabili p-da různic. Br. P-dem něčeho býti. V. Bouřek původové trestáni bývají. Kom. P. nějakého nábožen- ství. Kom. P. všeho dobrého Bůh. Jel. Bůh p. veškerenstva jest. Sš. I. 28. —• P., kdo něco sám od sebe počíná a dělá. On jest té knihy původem, Verfasser. Ros. — P., a n. u, m., prvotní spis, obraz atd., das Original. Ve všem se jeví Pavel co nedosáhlý p. Sš. I. 10. — P., počátek, der Ursprung, Anfang, die Herstammung. O p-du a stvoření světa. Kom. P rodu. V. P. a počátek míti, vzíti, V., z Boha. Br. P. od něčeho vzíti, dle Rs. lépe: míti. P. slova. Reš. Předek a p. Br. Hned původem, von Haus aus; p. zprávy té lze až k úředním pramenům stopovati; p. plodin, výrobků; vysvědčení o p-du; při zprávě té jest k p-du omylného ponětí uká- zati; rodina svůj p. až k němu vede; Dch. Ostatně nehodlal apoštol p. a počátek po- hanství tuto všestranně vyvíjeti. Sš. I. 30. Písmo sv. p. má z Boha. Sš. Sk. 13. Tím p. Kristův od Davida tím světleji na oko se staví. Sš. Mt. 26. (Hý.). — P., póvod, a, m., žalobník, der Kläger. Vz Vš. 568. P. od po- vésti, weil der Kläger selbst den Gerichts- boten zum Sitze des Geklagten führen musste, (Kn. rož. čl. 7.), damit dieser die Citation überreiche. Gl. 262. P. od povésti, poněvadž v starší době žalobník komorníka (vz Pů- hončí) sum dovésti n. povésti musel k oby- dlí pohnaného (jako actor od agere). Pr. P. slove od žaloby a od vedení, nebť vede při. Ms. pr. hor. P. pohánějící, obsýlající. V. P. jest ta strana, která druhou obsýlá a na ni žaluje, Ž3 se jemu skrze ni ubližuje a o za- opatření podlé práva žádá. Blř. P. neb ža- lobník slove, který jiného neb jiné před právo obsýlá. Kol. 9. A pohnaný jmá samú přísahú otbyti původa; Když který p. nebo pohnaný, od něhož žaloba jde nebo odpověď, bez úředničího odpuštění stojí v lavicích súdných. O. v. D. Tehdy aby puovod z kan- celáře JMK. obeslání svého hodnověrný výpis ukázal a ten v rejstra soudu komor- ního vložen býti má. Zř. F. I. A. 1(5. P. táhl se na pamět pánův a vládyk a oni vyznali paměť a dali stané právo. Nál. 158. P. i k svědčení i k súdu se všemi potřebami má hotov býti. Vš. II. 3., 5., 8, 13., III. 13. P. i pohnaný má státi k vyhlášení půhonu. Zříz. Ferd. Bez p-da není soudu. Č., Rb. P. i obeslaný právy živi buďte; p. žalobu j provozuj ; p. neprokáže-li žaloby vedlé práva, ničeho neobdrží. Rb. Kdyžby žaloby své p. neprovedl, obeslaný bude očistěn, by pak nic neodvedl. Pr. P. k svému odporníku na jeho právě přikračuj (actor forum rei sequatur); p. má následovati práva obžalo- vaného; p. slova neprovedeného, slova ne- užitečného jako rokle a kamene urazného se vystříhej; p. po vzešlém sporu mezi stra- nami nemůže od žaloby upustiti ani v ní se opraviti; p. ze dvou věcí rozdílně viniti má; }). nemá nic jiného mluviti, než to, co prožaloval; p. kdyžby k soudu nestál, ža- loba jeho přetržena bude; p. jak nestojí, svůj půhon ztracuje a může od pohnaného ze škod pohnán býti; umře-li p., jeho dědic n. nápadník na přisouzené právo nastoupiti má; p. mlčí-li den a rok po žalobě, při tratí; p. žalobu provozuj (vz Průvod); jest povinností p-da, aby obeslání své provedl, neb jest slušné, aby to pravé učinil, co on jistí a čemu druhý odpírá. Vz Žaloba. Pr. — P., vůdce, kdo na místě původa komorníka k sídlu pohnaného vedl. Vš. 437. — P., zá- stupce původův, der Stellvertreter des Klä- gers. Vz Gl. 262. — P., der Hauptmann. P-dy by měli, jimž po německu řiekají haup- many, zvěšeti na šibenici; Aby jiní na ně hleděli jako na p-dy a též činili jako oni. Hus. I. 168., 170. — P., žaloba, die Klage. A když již p. i odporování povědíno bylo. Aesop. Kromě toho, po čemžby póvod šel, worauf geklagt, wird. Sob. 51. — P., vedení pře, die Verhandlung, Rechtsführung. Sta- rostové mezi stranami, kteréž se súdí, ro- venství ve všech jich póvodech n. súdích zachovejte. Ms. pr.hor. IM. — Vz Kb. 271.