Pych
Pych, u, m. (pých, pouch,) dýchání, das Athemhohen. — P., pýcha, pupnosť, nadu- tosť mysli, der Hochmuth, Stolz, Trotz. Kat. 2205. P-u všelikému zvyklý. Ml., Reš. Ne- chtělo se mu pro pych prositi, vzal sám (ukradl). Ros. V poměru k bližnímu roze- znávají se do podrobna tito druhové pýchy (superbia): 1. marnosť (vanitas), vz to; 2. nadutosť (tumor), vz to; 3. osobitosť (arro- gantia, die Amuassung), vz to; 4. spupnosť (fastus), při nížto někdo od jiného očekává, aby se hluboko pod ním býti cítil; 5. přepych (insolentia), vz to. MP. 137. Něčí p. zkrotiti. D. Z pychu = svévolně. Reš. Z pouhého pychu něco dělati. Us. — P., úmyslné urazení ně- koho, moc, násilí, násilné vražení na majetek cizí a poškození ho, der Frevel am fremden Eigenthume, die Thátlichkeit, der Hochmuth. P. jest mi učinil, chtě mú dědinu vybíjeti. Půh. ol. 1412. Co jest v německé řeči kvalt, to jest v čes. jazyku pych. 1535., Výb. I. 630. P. na posvátných olivách prováděný. Sš. Sk. 205. Pohané veškeren p. a celou svévoli proti němu provodili. Sš. II. 283. (Hý.). P-chu se dopustiti. V. P. provésti (dokázati, že se stal; 2. pychu se dopustiti). Jg. P. provoditi nad lidem. Br. Lesní p. (Waldfrevel). Kdožby komu lesy, louky, stro- moví, keř vinný posekal atd., toto jest p. Pr. měst. Pych (násilí) někomu učiniti. St. Vz více v S. N., Gl. 289. P. nad zvěří učiněný. J. tr. P. všelijak nad bohy n bohyněmi pro- váděti. Sš. II. 283. (Hý.). Pravým p-em i ná- silím ? pravou hrdostí; Tu pravým p-em mlýn zrubal; Učinil mi p. v mírné zemi. Půh. I. 280., II. 188., 419.. 429. — P., nádhera, die Pracht. P. a nádhernosť. Br. Římané chodili tři dni a noci s velikým pychem a veselím, když Filippus počal kralovat. Martini. St. skl., Kat. 1171.