Pych
Pych. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 416., Cor. jur. IV. 3. 2. 438. — P. = pýcha P. umělčí, Künstlerstolz, m. Dk. Coj' to než p. a závisť? Aby pychem padli a hr- dostí od pravé pravdy. Št. Kn. š. 163., 167. (202. 32., 236. 28.). — P. = násilí atd. P honební, Jagdfrevel. Škd. Novoměští staro- městským pychem a bezprávně odjali dvě bráně. Let. 89. Přihnali (se) na mú dědinu a mně p. učinili a mé lidi bili a stříleli. Půh. II. 419. Cf. Zříz. zem. Jir. 698.