Pýcha
Pýcha. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 415. Lačná p. (pyšná žebrota). Brt. P. ze ctnosti, Tugendstolz. Dk. Z pýchy nepo- tupuj i najmenšého. Slov. Tč. P. již mn nedá. Kká. Td. 213. Má pýchu i v kapsách Tbz. Za pýchou vždy se loudí Nemesis. Výb. II. 1623. Pýchy nemaj v srdci, neb si na nišť súcí. Slov. Tč. Kde se p. zako- ření, tamo požehnám není. Tč. P. s nemou- drostí — v jedné společnosti, Dummheit und Stolz wachsen auf einem Holz. Dch. P. hlupstvo = jedno družstvo. P. kořen všeho zlého. Plác. Proti Bohu pýchu plodíš. Hr. rk. 417. P. jest kořen i počátek a krá- lovna všech hřiechuov. Hus III. 178. (I. 379.). P. do očí píchá. P. s pádem vždy se stíhá, hanba všude na ni číhá. P. s nad- bytkem snídá, s chudobou obědvá a s han- bou večeří Sb. učit.