Pýchati
Pýchati, pýchám a pýši; pýchnouti, chnul a chl, utí = puchati, dýchati, foukati, Kat. 2106, blasen, aufblähen, Odem holen; pyš- ným býti, nadutým býti, mnoho o sobě my- sliti, stolzen, hochmüthig sein, sich erheben, hoftärtig tlum; pych provoditi, Frevel ver- üben, Gewalt, thun. Jg. P., koř. ???h, sr. lit. putu, (flo), čes. puch (die Flaumfedern), lit, pukas. Mkl. aL. 160. — abs. Nechte mne párkrát pýchnout (zakouřiti tabák). Us. v Krkonš. Člověk pýchá (jest pyšný). Ros. Pak král poče pýchati. Dal. 89. Proto je každý smrtelný hříšník modlosluha, že pý- chaje nechtěl by nad sebú jiného mieti. Hus. I. 75. Nesluší p. V. — proti komu: proti bližním. Ros. —- čím : dary božími (zmítati, plýtvati). Ros. Tím on pýchá. Žer. T. 125. Ty nepýcháš zbožím ani dobrým urozením. Nikdy nepýchali národové tak vzdělaností svou. Kos. Ol. I. 153. A takměř p-li dolehli- vosími na ně dorývajícími. Sš. J. 247. Kdo štěstím pýchá, pozdě pýchy pyká. Cyr. P. otcovskými vítězstvími. Jol.. Br. Poklady pýchal i", po zbití nepřátel piesně nezpieval. Hus. I. 162. — proč. Z čehož tedy člověk pýchá znaje počátek svůj?V V. P. z koruny (že ji n á). V. Pýchám si pro něco. V. Na člověka nikoli nesluší, aby pro svou vyvý- šenost pýchati měl. Vodn. Vědomosti lidské jsou plny nedostatků, ale člověk přece pýchá pro ně. Sa. Nemá pro pád bližního p.; Aby snad pro své k víře přijetí nepýchali. Sš. 1. 117., 116. — jak dlouho. Po všecky své dny nemilostivý pýchá. BO. — (co) odkud. Země vnitř hořící pýchá z sebe (vyráží) po- pel. Ros. — v čem kde : v důstojenství. Reš. P. v zemi (pych provoditi). St, skl. Aby v jich panství pýchali. Bls. 38., Štelc.