Pykati
Pykati, pykám a pyči; pyknouti, knul a kl, utí; pykávati = litovati, káti se, po- kání činiti, reuen, bereuen, bedauern, ge- reuen, büssen. V., Jg. — P., zamykati, klíč s sebou bráti (říkají děti při hře na honičku). U Bechyně. Mý. — abs. Tuť pozdě pyčí a po něm se ptají. V. Pozdě pyká (bycha honí). Us. — čeho. Alx. 1140. P. hříchů. Výb. II. 25., mlčenie. Smil v. 609. Poče toho rytíře srdečně p. (litovati). St. skl. 360. Pyká času zmařeného, přítele ztraceného. Us. Velmi jsme toho pykali. V. Pyčeš toho, že jest tvá vlasť padla. Jel. P. své poskvrny, své viny, hřiechu. Št. N. 35., 332., 33. Jmene jeho budu p. BO. Nic toho nelituji ani pyči. MP. Pyčtež mne panny, žeť mi jest zahy- nuti pro milovánie. Boč. exc Cant. boh. — Sych., Ros., Solf., Lom., Leg., St. skl. — co. Pomni co pykati máš n co mluviti. Tkad. Akkusativ u zájmen rodu střed. často m. genitivu, vz: Žádati. Ostatně lépe: p. čeho. — jak čeho. Ha bídné matery, jakou ža- lostí srdcí vašich schrány budete p., když uzříte. Troj. — čeho proč. Pro zlé skonání počátku p.Troj. — kdy: po účinku. Smrž. Bez rady nic nečiň a po účinku nepykneš. Č. M. 285. — na koho. Jimž koní tu snide mnoho, pyčiuče (grollen?) na krále z toho. St. skl. — že. Pyká, že to učinil. Kom. — o koho. Budeš pykat o mě. MM. — s inft. Aby údem býti církve nepykal. Kom. Las. 297. — s adv. Bycha honí a pozdě pyčí. Reš.