Pykati. Cf. Mkl. Etym. 269. — čeho. Já nic toho nelituji ani pyči. Bart. 435. Nemají, čeho by p-li. Hus III. 72. (181.). Nepyč toho. Výb. II. 643. Toho pyču. LAI. Taký zlého pyče. Št. Ř. 192. b. Pyče hřiechóv. Ib. Uč. 150. Pyčíc jeho krásy. Sv. ruk. 72., Št. Kn. š. 232. 1. a 2. — čeho jak. P. něčeho trpce, Šmb., věrně. Výb. II. 25. Proto nám p. smutnými hlasy jeho smrti. Bož umuč. 108. — na koho proč. Pyčúc na krále z toho. Alx. V. v. 2333. (HP. 56.). — čeho s kým. Pyčte všichni se mnú jeho. Hr. ruk. 153. — kdy. Tuť pozdě pyčí. V.— jak zač. Krutým trestem p. musil za zlobu svou. Vrch.