Pyšný
Pyšný; pyšen, šna, šno. — P., pýchou nadutý, aufgeblasen, stolz, hochmüthig, hof- färtig. V. P. žebrák nic nevyžebře. Kom. Na pyšného si hráti. Hm. P. nos zdvíhati, die Nase hoch tragen. Dch. Nic není pyšněj- šího jako žák na koni, kněz na kazatelnici a kurva na voze. Dač. II. 127. Neveď si pyšno, aby na zlé nevyšlo. Pk. Zde pyšní lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žáby snědí. Sš. P. 73. P-mu chlapu hvězda za uchem vychází a za uchem zapadá. Pk. Na p-ného čeká důlek (spadne do díry), na kvapného kůlek (narazí naň). Pk. Vz Pýcha. P-šným se Bůh protiví, pokorným dává milosť. Č. Sráží Bůh p-šným rohy. Č., Lb. Hrdý se p-nému rovná. Jg. — v čem, kde: v řeči a mluvení. V. Tělo, tělo hříšné, bý- valo jsi v světě pyšné. Sš. P. 17. — ke komu. Ona je p-ná paní k nám. Sš. P. 429. — komu. A tak Bohu pyšni byli. Br. Sousedům svým pyšným býti. Lom. Všem žákóm mohu býti pyšen. Žk. 366. — nač: na svůj stav. Šm. z čeho. Lépe by bylo pannou nebýti, než z panenství pyšnou býti. Št. N. 26. Strany pořekadel a přísloví vz: Dírka, Honositi se, Jeti v čem, Narůsti, Odfouknouti si, Pýcha, Pytel, Rameno, Roh, Slunce, Stavěti co, Vole; strany pyšného nuzáka vz: Blecha, Dým, Hnida, Chlap, Chlouba, Chudoba, Kůň, Mísa, Papež, Trnož, Zadek; strany pyšného skroceného ,vz: Brk, Cep, Křídlo, Rukáv, Slavíček, Úřad, Vážný. — P., k pyšnému se vztahující, jemu náležející, nádherný, skvostný, prächtig, Pracht-. Jel. Pýchu pro- vodí, v p-ných šatech chodí. Sš. P. 44. Král učinil pyšnú jiezdu přes moře. Martim.