Pyšný
Pyšný. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV. 415. P. hlava Hdk., čelo, krása. Vrch. Kdo mně p., já jemu hrda. Črn. Zuz. 101. P. jako panský správec, jako městaká vrchnosť. Us. Bačk., Dbv. Je p., ani na hlas nemrká (žertem o skromném). Us. Kšť. Že je pivo nevykyšný, že jsů z něho chlapci pyšní Sš P. 554. Pri sčastí p. nebuď, než prá- telov si nadobuď Slov. Tč. Chceš-li se Bohu líbiti, nebuď p Hus II. 423. Nejlepší způsob na p-ho nedbati nic na něho. Lpř., Bž. Lidé pyšní podobají se klasům, čím výše se zvedají, tím prázdnější jsou. Sb. uč — čím. Horáci jsou pyšní svým lnem. Brt. Byl jsem pyšen i hrd svú myslí. V. Ps. fol. 134. b. — P. = nádherný, hezký. P. hrad, zámek, Čch , Us , žito. Brt.