R
Cf. Mkl. aL. 203., Vm. od Mkl. aL. 22., 8., Gb. Ml. I. 27. B a ř v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 44. — B se střídá s u: frňák — fuňák (rypák prasecí). Brt. D. — Na Val. má r všude platnosť samohláskovou: vrtel (věrtel). Vz Brt. D. 60. — R se vsouvá. Cf. Šf. III. 468.—473., 496., Brt. D. 110, 65.— B se vysouvá. Cf. Mkl. aL. 296., 297., Brt. D. 111. — Na východní Mor. r na konci slov místy se vokalisuje: věter, cuker, Peter; jinde vsouvají hlásku y. Brt. — Dlouhé ŕ na morav. Val., na morav. Slov., u mor. Kopaničárů: vŕba, popŕchá, zdŕžať. Brt. Ve strč., vz List. fil. X. 107.-109. Cf. Mkl. aL. 186., 210. — Symbolický význam hlásky r. Vz Src. 535.-537. — R slabiko- tvorné (samohláskové). Vz Gb. Ml. I. 22. Takové v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 43. — R prípona. Cf. Gb. Ml. I. 58. — R = real; rs = reales. — R vyslovovati s přídechem hlásky h (rhákovati, rhatschen). Šd. Vz Přiškrhákovati. — Sklonení žen. jmen kmene na r. Vz Kvř. Ml. 59.