R
R na Dolnobečovsku na Mor. jako samo- hláska. Vz List. fil. 1891. 414. — R se tam mění a) v d v cizích (něm.) slovech ve sku- pině dl: odľab (Urlaub), Kódl, v domácím skadłóp; b) v u: dudłať m. drdlať, jako na Zlinsku; c) ve v: sakva, sakvalint, sakva- lenské m.: sakra, eufem. Odtud: sakulind, sakulindský, sakulajda. Cf. List. fil. 1891. 429. — R se tam neměkčí v některých pří- padech před původním b a e; starec, bereš, mudrc, v koncovce: -řský atd., ale měkčí se v: modřať sa, provětřať. Vz List. fil. 1891. 429. — R střídá se tam často s l hlavně ve slovech cizích: ľegrace, ľegruta etc. Vz ib. — R se tam přisouvá: pro- stranky (postranky). Ib. 430. — Ř se tam mění a) v r ve slově uderyť (udeřiti) jako na Zlinsku; b) v š: pšéšera (příšera); c) v ž: žédlo (= žihadlo; zřídlo). Ib. 429. a 430. — Ř se tam přisouvá: kréčíř. Také zlinsky. Ib. 430.