R
R původní. Vz Gb. H. ml. I. 302. Praslo- vanské r, ŕ. Ib. 307. Souhl. r a její povaha. Ib. 327. nn. — R se psalo literou r, někdy rr: porr m. por, Háj. Herb. 147. a., berr. MV. (cf. Gb. ib. 328.). — R se sykavkou mísí se v ř: dvorky. Pass., G-j. ib. 343. — R se mění v 1: alkýř, alcipřěst, Gb. ib. 350., beltram, šlotýř, planýř m. pranýř, pliskýř m. pryskýř, lorejs atd., vz List. fil. 1893. 466.; u Litovl., Konic, Jevíčka: kolér (kurýr); v Brň.: falář; v Kunst.: falář, lichtář, Brt. D. II. 112., 165., 232.; na Slov. stríblo, popelvál, Pastr. L. 141.; v ř, když následující samohláska jest praejo- tovaná nebo následuje v téže slabice i: po- kora — pokoře — pokořiti; výjimky v mor. udeřiti a vari, varíte, cf. Gb. H. ml. I. 337.; u Litovle, Konic, Jevíč., Kroměř. ve slovech: modřat se, větřat, netopéř, řemlice jako na Val. a mor. Slov. Brt. D. I. 14., II. 16., 112. Na Slov. se r z pravidla neměkčí. Pastr. L. 129.; v d: kladynet. Mor. Kruml. Brt. D. II. 207. — R cizí zůstává, ale někdy se mění v ř: regula — řehole. Gb. ib. 352. — R a I přesmykují se v témž slově: leberia m. re- bellie. Ib. 541. — R se přisouvá: rmut- za starší mut-, rmoutiti — mútiti, zármutek — zámutek, rdousiti proti dusiti atd. Ib. 352. V podřečí olom., prostěj, atd. před příponou -ný v adj.: dřevěrný, olověrný. Brt. D. II. 69. — R sr odsouvá: bandor v brambor z něm. Brandenburg, tanistra z Tornister, ib. 353., tuť m. rtuť. Háj. Herb. 44. a., 306. a.; hadlák m. hadrlák, u Litovl., Konic, Jevíčka, Brna, vz Brt, D. II. 112., 165. — R slabikotvorné vzniklo z r spojeného s některým jerem: smrt bylo sbmbrtb; vzniklo z ir, yr, ri, ry, er. Cf. Srna, sekera, vŕš, vrtel. Gb. ib. 287. Mění se ver v: haderník, chaterné, Kruml. a Kunšt., Brt. D. II. 207., 232., črt — čert, črn — černý; v ry, ri: hrnec — hrynec, srdce — sridce, Wrisovici, Gb. ib. 290.; v'ur: vrba — vurba, potvurzuje, ib. 294.; v ru: teprv — tepruv, vrčel — vručel, ib. 295., petružel, Brn., vz Brt. D. II. 165.; v re: krt — kret, Gb. ib. 297.; v ro: drzost — drozost, Gb. Ib. 295., kroz; (skrz), Zďár., skroz (skrz), Brn., vz Brt. D. 11. 248., 165.; v yr: vítyr, cukyr, Žďär., Brt. D. II. 248.; v Doudlebsku v-l: umrlý — umllý, brloh — blloh. Kts. 13. Ve Spišsku ho není a objevují se místo něho následující střídnice: cerk, harc, harenc, herdzina, kark, kerst, merzki, naparstek, smerc, tarch, tverdo, zarno. Vz Phľd. 1893. 431. V Gemersku na- opak jest obecné, krátké i dlouhé: vŕba, Ib. 557. — Znění, vokalisování, změny, odsouvání, přisouvání, dloužení hlásky r v již. Čech. vz v Dšk. Jihč. I. 7.—10., v (Chromči na Mor. vz v List, fil. 1894. 88., 89. Dlouhé r (ŕ) bylo v staročeštině a jest po- sud v dialektech: kŕmil, vŕczi, sŕňa, vŕšok. Gb. ib. 287., 300. Méklcé ŕ je z původního r) nebo změkčením od násled. i, ě, ie, e (původ.), b a znělo asi jako rj t. j. r s mírným příhlasem jotovým; později změnilo se v ř. Gb. ib. 328., 331. R. Všeliké staré ř je ze staršího ŕ. Gb. ib. 331. Vzniklo někdy na počátku XIII. stol. a jest pravidlem již od sklonku XIII. stol. Jest temné ř (rs) a jasné ř (rz). Ib. 329.—330. Psalo se: rz, rs, rzs, zr, sr, zrs, rzz, rž, rsz, rzi/. Gb. ib. 328. — Se sykavkou mísí se v ř: mořský — mořký, císařský — císařký. Gb. ib. 348. — Rozkládá se v rs: chřtálek — chrstálek z lat. cartilago. Gb. ib. 349. — Mění se v š, ž: řebro — žebro, neřkuli — neškuli, Gb. ib. 350.; v j ve slově jeřucha v Kadově na Žďár. Brt. D'. II. 248. — V Háj. Herb, stává často m. r: cedřiš, cinobř, neto- pýr a naopak: cypřiš, horčice. List. fil. 1894. 211., 212. — R tvrdne: u Malenovic ve sl. kryda jako v Han., u Kvasic a Kroměř.: kryda, uderyt, Brt. D. II. 2., 4., 5., 16.; u Bystr., Týnce, Litovl., Konic a Jevíčka: oderet, kreda, 73., 93., 112.; u Drahan, Litovic, Brn., Bri- tova, Černé Hory: hodereť, ale křída, v Tišn. hodeřit, 101., 105., 165., 185.; ve Vyškov, oderet, ale křéda, 99.; u Kruml., Kunšt. a na Zd'ár.: porád, dvírka, uderit, ale místy i udeřit. 207., 232., 248. — Jeho původ; r m. ř, ř m. r; ŕ mění se v ž a š, odsouvá se v již. Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 10.—11.