Rabuše
Rabuše, rabuš (Mkl.), e, f., slov. rovaš, mezera (po naříznutí), ná- n. zářez, vrub, zásek, karb, die Kerbe, der Kerb. Koř, ra- biti, seccare. Mkl. aL. 98. Sr. rovatí, wühlen, in der Bedeutung kerben: rumun. rbvaš, rbboš, něm. Rabisch = Kerbholz im Berg- baue (Schmelzer, bair. Wörterbuch 3. 4.), maď. rovás, nřec. (>aßaoi. Mkl. B. 340. (Hý.). f