Ráčiti
Ráčiti, rač (račte), ráče (íc), il, ení; rá- čívati = rád, radši míti, chtíti, milovati, žádati, wollen, begehren, gern haben; milost míti, hodna někoho uznati, wollen, belieben, geruhen, würdigen. Jg. R. m. radčiti od rád, č .jest vsuvka. Šf. R., velle. Mkl. aL. 106. Cf. Gb. Hl. 141. — abs. Nechť nás dobývá, kdo ráčí. Troj. Račte! Belieben (Sie)! Dch. Aby to sám súdil, jakž ráčí. Půh. II. 323. — co. Má, co hrdlo (srdce, duše) ráčí. Us. — s inft. By to Bůh dáti ráčil. Sych. Rač Bůh žehnati. Kom. Račte se posaditi. Us. Ráčí-li mi toho Bůh popříti. Hus. I. 64. Také móž Bóh jimi hrózu činiti a jiné divy, kte- réž ráčí. Hus. I. 72. Rač jim dáti jich ot- měny. Kat. 3369. By jeho přietel ráčil býti. Dal. 49. Pán Bůh rač pozdraviti! Aby léna knížecí na hradě pražském podávati ráčil. Zř. F. I. A. 22. Pán Bůh rač dáti dále. Žer. 1591. Přísahu učiniti ráčil. Zř. F. L B. VIL — Solí., V., Ros., St. skl., Har., Vrat. Impe- rativem slovesa ráčiti a infinitivem opisuje se imperativ: Neračte tomu věřiti = nevěřte tomu. Vz Brt. S. §. 401., Mkl. S. 867. — Pozn. Často slýcháme: Co račte povídati?, což jest šp. m.: Co ráčíte p.? (poněvadž jest zde indikativ a nikoliv imperativ). — někomu (se) = pochlebovati, schmeicheln. Pýcha chce, aby se jí modlili a ráčili. Ros. Počíná si, jak se mu ráčí (jak chce). Us. Bůh ti ráčí, ať ti stačí. Komu pán Bůh ráčí, tomu všeho stačí. Přísl. na Ostrav. Tč. — se s kým = milovati, lieben. Na Slov. — koho čím = častovati, bewirthen, traktiren. L.