Raditi
Raditi. — abs. To je, babo raď (= to jsou nesnáze). Č. T. Tkč. — komu. Kdo nemóže r. sobě, neporadí ani tobě. Mor. Tč. Kdo se (= si) r. nedá, darmo pomoc hledá. Slez. Šd. Snáze jinému než sobě r. Sb. uč. Nelze nic lepšího býti, ktož sám sobě můž r. Sv. ruk. 201. Už si radíme jeden druhému (pomáháme). Brt. D. 259 — k čemu. Neradil bych ti k ní (abys ji sobě za ženu vzal). Sá. — se. Kdo se radí, ten nezavadí. 1667. Mus. 1880. 563. — se koho. Ľudí sa raď a svojho rozumu sa drž. Slov. Orl. IX. 247. — se s kým v čem. Sá. — komu nač. Čert mi na to radil. Wtr. exc. — se kde: v radě. Lpř. — jak: dobře. Mž. 8. Neb jinak vedlé písma božieho rádce radí. Hus I. 270. — komu v čem. Velmě jest těžko kněžím r. v slibech. Hus I. 269.