Radosť
Radosť. Ž. wit. 249. Synonyma: potě- šení, rozkoš, útěcha, vytržení, veselosť. Vz Mus. 1845. 551. Mají po r-sti; S r-stí, recht gerne. Us. Dch. Nevie od radosti, kde mu hlava. Rr. MBš. To je pro něčí r. Tkč. To jsou r-sti (= neštěstí a p.)! Jedno dítě — pro strach, dvě — pro r. a více jich — pro starosť. Us. Tkč. Rostl, až byla z něho r. Tbz. Mám z toho r., jako valach z hříběte (žádnou). Brt. Spomoziž nám k věčné ra- dosti. Výb. II. 18. Co nám kruté a nebez- pečné k snášení bylo, na to s r-stí vzpo- mínáme. Exc. R. jest průvodkyní ctnosti a dobroty; Kdo r. jiným kazí, není sám hoden r-sti. Sb. uč. Dobre mu rohy nevy- rostou od radosti. Rr. Sb. Proste, aby r. vaše byla plná; Po r-sti bývá pláč; Což najviec miluješ, v tom najvěčší r. máš. Hus I. 310., II. 128., III. 297. Co den, to r., ale slz neubývá; Když žalosť vrchu dostupuje, už se r. ohlašuje; Růže při trní se rodí, r. po žalosti chodí. Lpř. Ani r. věčna, ani žalosť bezkonečna. Bž. exc. — R. = pole u Příkaz.