Radosť, i, radostka
Radosť, i, radostka, y, f., zstr. radoště, pl. Z rád, a, o, a příp. -stb. Mkl. B. 169., 170. — R. = trvalý poklid duše uzpůsobený tím, že se buď uskutečnění účelu nějakého podařilo aneb že naděje k tomu jest jista, že se uskuteční zdařile. Hš. v S. N. R., příjemný cit v požívání přítomného aneb v živém před- stavení budoucího dobra. Blř. Die Freude. Roznosi se r. po vsiej Prazě, rozletnu se radosť po vsiej zemi. Rkk. 33. R. míti; v r-sti oplývati; r-stí plesati, poskakovati; r. věčná; r. z cizího neštěstí; radosti účastný; r. přinésti, uroditi; r-stí naplniti. V. Má se zle, až radosť! Dch. R-stí v něm každá žilka hrála. Us. VŠk. Radosť v něčí srdce líti. Us. Dej mu pán Bůh věčnou radosť, Gott hab ihn selig. Dch. Povídal, že by mi to za radosť udělal, ale že to není nic platno; Za r. bych šel ještě dál, ale nemohu; To (prádlo) já všechno za r. vypigluju (vy- žehlím). Us. v Dobrušce. Vk. R. na ni po- hledět'. Er. P. 132. Otci mě dodejte, otci na radosť; Hned jsem všecka klesla od ra- dosti; Už sme my užili světa radosti; Dejte vy mne chlapcům v radosť: Jeníček se ra- dostí poviklává. SŠ. P. 143., 383., 678., 706., 764. O r-sti nad r.! Št. N. 109. R. pravá, veřejná, bohorodná. Sš. R. pravá plyne z Boha; Není r. ta pravá, která se k Bohu neodnáší; R. svou na jevo dáti; Pozdvihuje pán radosť jejich k Bohu a obracuje ji od věcí časných k věčným; Učeníci pravdy jenom pravou r. míti mají, která jde z věcí věčných; R. bytná. Sš. L., 10., 13., 105. Všemi těmi přítoky bohorodné r-sti oplý- vali; Ješto s nimi o veškery radosti svoje se sděluje; R. čistá, sobecká; R. spasenců v nebesích; Avšak na tomto místě neběží o původ nébrž o jakost' a povahu radosti; Pavel k radosti duchovné napomíná; r. vy- nořovati; Takové radosti se mi dostalo; R. má se naplnila, dovršila, vrcholu svého došla; R. jeho rostla, nyní se dokonala. Sš. J. 243., 60., 75., I. 403. (Hý.). Proto žes neslúžil pánu Bohu svému v r-sti srdce svého; V něm (Bohu) ustavičně r. mieti; Až budu s Bohem v radosti, ráčí-li mi toho popřieti; Proti všem svatým, jenž v ten den v r. pojdú; Abychom byli věčně v radosti; Láska r. má z pravdy. Hus. I. 57., 62., 64., 113., 146., 163. Špatná radosť mého těla, vzala sem si, co sem chtěla, vzala sem si tě k radosti, tys mne přived do žalosti; Již je naše r. u věčného Boha; Po tobě (po cestě) chodit radosť byla. Sš. P. 325., 587., 601. A taks měla v tom pozdravení velikou r. Št. R. vzevně z úst vojnóv Zábojevých. Rkk. 13. S radostí běžeti; plný r-sti. Kom. R-stí po- jatý; Již je po mé radosti. D. R. z něčeho míti. Žal. 16. HříŠHá r. plodí žalost'. Sych. Míti nad něčím, v Něčem svou r. Us. Jakou r. má ženich z. nevěsty, Br., nad nevěstou. Ben. V. R. na sobě ukazovati, Us., r. vyje- viti; r-stí si výskati. Sych. R-stí se rado- vati. Stav. sv. 1523., se opojiti, Us., plakati. Pass. Srdce r-stí se hýbalo. Leg. R-stí ze- mříti, se pominouti. St. skl. R-sti naše po- minuly. D. S r-stí nás přijali, vítali. Vrat., Berg. Velikou r. toho mám. Pass Budeš míti r. sebe, žes přišel v nebeskú chválu. Výb. I. 860. Pro velikou radosť toho po- kladu jde. Výb. I. 545. R. míti přes něco, šp. m.: radosť míti čeho, z něčeho, v něčem, nad něčím, radovati se z něčeho atd. Od Boha žalosť, od Boha radosť. Slez. Tč. Takú má r., jak dyby mu kdo za krk nasral. Slez. Tč. Od r-sti ani to nevie, kde mu hlava. Mt. S. Z rána veliké r-sti, k večeru samé starosti (z mládí hýřivý k starosti nouzi mívá). Vz Marnotratný. Lb. Hříšná r. plodí žalosť. Lb. Častá r. blízká starosť. Vz Zdraví. Lb. Držíš-li psotu, směj se, máš-li radosť, chvěj se. Vz Štěstí. Lb. Vz Viděti od čeho. Dnes žalosť, zejtra r. Vz Žaloba. Č. Vystřel r., zabiješ žalosť. Č. — R., osoba n. věc radost působící. Tys má r. Mladosť radosť.