Rafika, rafička
Rafika, rafička, y, f. Starší tvar je ra- fije z řec. lat. yomptiov, lat. graphimn, der Griffel. Bj. Vz Mz. 287. Rafiěkou píšeme v tabulkách, aby se smazati mohlo. Kom. R. bylo náčiní dřevěné n. kovové ku psaní. Us. Ktož mi toho pojíčí, aby byly popsány řeči mé v knihách železnú rafijí (stilo ferreo) v olovenú stpici (Lamina). Br. Job. 20. 24. Vz S. N. — R., hůlka ukazovací při čtení, Griffel, m. Kom. Stojí to jako rafika. Us. — R., stínící železo na hodinách slunečních; ručička u hodin kolečkových, der Uhrzei- ger. R. stojí na dvanácti. Us. — R., žezlo, zpráva (od učitelů, kteří rafikou písmena na tabuli ukazovali), der Stab, die Zuchtruthe. Ti rafiku drží a na úřadech sedí. V.