Ráj
Ráj, e, rájek, jku, m., zahrada rozkošná, v které Adam a Eva bydleli. Sr. stind. rái, der Besitz, die Habe; Sache; kor. m, spenden. Mkl. aL. 107. Das Paradies, der Garten Eden. R. svatý. V. R. pozemský, duchovní, bezprostorný (idealny). Sš. L. 213. Hodil by se do ráje (o zdrženlivém). Č. Nehodí se do ráje, rád mnoho radí. Vz Tlachal. Č. Angel z nebe, Adam z ráje vypadl. Proč? Pro hřiech. Hus. 1. 184. Vandruj že Evo z raju, už cě tu dobre znaju; vychodzil Adam z raju, stanul na zemském kraju. Sš. P. 788. — R., nebesa, příbytek andělův, Himmel, m. R. nebeský. V. Svá smysl peklo i ráj. Smil. I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes se, mnou budeš v ráji. Sš. L. 213. — R., vůbec rozkošná zahrada, der Lustgarten, das Paradies. V. — R., každá rozkošná věc, jeder angenehme Gegenstand. Studený máj, v stodole (v zahradách) ráj. Wohlstand, m. Us. — R., radost, rozkoš, die Lust. S mi- litkou r. míti. St. skl. R. blahých duší. Dch. Zdál se r. na zemi ustrojovati. Sš. Sk. 34. — R,, ves ve Frištátsku. Vz S. N, .