Co
Co. Cf. Gb. Ml. I. 120, II. 88., D Lhrg. 251., 268. Co 1. als; 2. přístavkové; 3. nad- bytné. Vz Brt. Ruk. On co žák. Vz Jak (dod.). 11. Vlasy kadeřavé co vlna. Pal. Rdh. II. 6., Šf. Strž. I. 35. Slova objevují se podnes co jména řek, hor; Tam co ná- rod se zdržovali; Byl od Němců co pohra- ničný hrabě všelijak utiskován. Šf. Strž I. 74., 357., 390. Musím co dřevěnej pes dělati. Dh. 123. Nenie se co diviti tomu Št. Kn. š. 11. Na Mor. někteří tak obyčej mluviti mají (co = jako): A ty's jakýs ne- japný co náš Vávra; Ty rovně tak děláš co já; Udělám, jen co se vrátím. Bl. 241. Cf. D. Lhrg. 151.