CoCo náměstka stává za náměstky
vztažné: tázací
co = proč;
co = kolik;
co který;
co = jak ve větách zvolacích;
co s gt. adj. neutr. bývá doplňkem;
co ve větách účel- ných, žádacích, výsledných, účinkových, časových, podmínečných,
při infinitive;
co ne = že ne, aniž;
co výpustkové. Vz Brt. Sl. 37 nn. Dříví bylo na tom místě,
co (na kterém) chtěl stavět; — Tady bejval most,
co (kde) je ta cesta k Vysokýmu; — Teď jeli tam,
co (kam) je poslal na to místo. — F tem časi,
co (když) sem sloužil ve Vy-
sokým; — Tak byl širokej,
co (jako) k tý lavici. Vz Hoš. Pol. L 128.
Co chybně místo
jako. Ukázali sa
co nepriatelia. Byl
u nás
co tovaryš m.: tovaryšem; Přišel sem
co učitel m.: za učitele. Phľd. XXIV. 809. —
Co = mnoho. Bylo
tam bláta
co. Mor. Rgl.