Rána
Rána, die Wunde. R. bodná, sečná, střelná. Vz Slov. zdrav. 327. R. nožová, Št. Kn. š 184., hnisavá. Dutina, průduch či dučej, kraj, otvor, odměšek rány. Nz. lk. Psi rány lízali. Us. Sš. P. 20. Rány hojí lid slepičím sádlem. Us. Niť nemá se nad ranou svázati, nýbrž jen zkroutiti, jinak by se nehojila. Mus. Dajž mu ránu až do hrotu Výb. II. 33. Čas rány hojí; Je samá rána; Dobrý pes se z rány vylíže. Us. Pkč. - R. = udeření. R. do větru, Lufthieb, do peřiny (marná práce). Dbv. K ráně napřá- hnouti; Ránu meče sraziti. Dch. Dal mu velikú ránu. Výb II. 33., 44. Vyšpuliti ně- komu ránu (vlepiti, udeřiti ho). U Kr. Hrad. Kšť. Vyskočil mu z rány. Wtr. exc. To jsou rány jako do hovada! Necítí svou ránu (ruku = bije neuvažuje); Ten si dělá z rány (= nebojí se); Ten hoch nevychází z rány (je pořád bit); R. od svého (příbuzného) nebolí; R. za ránu; Nestojíš mi za ránu.
Us. Pkč. Na ránu = na jednou; Všecko
v raně prodal (v celku); Je ho r. (tělný).
Brt. D. 259. Člověk od rány = rázný, hned
tluče; Jde to od rány = ráz na ráz. Us.
Kšť Škoda rány, která mimo padne. Brt.
Dt. 25. Bitými ranami pokutovati. Vodn. — R. = neštěstí, zlé, nemoc. To byla r. k srdci. Us. To byla na nás r., když otec umřel. Us. Brnt. Boží r. = mor. Výb II 1254., Kar. 118. Rány Mojžíšovy! To ještě není nej- horší, poslední r. Us. Tkč. — R. = výstřel. Jakmile koroptve stály za lánu. Šml. Ránu zpozditi, zamlčeti (nachbrennen, když rána vyjde teprv potom, když se prach na pán- vičce vypálil) Starou ránu vystřeliti (dávno nabitou; po delší době zase jednou tělesně obcovati). Us. Na ránu někoho vystaviti. Šf. Strž. II. 126. Co činiti, aby byl kdo před ranou jist. Vz Mus. 1853. 471. — R. hromu zaduněla. Vrch. — Na ránu = na- jednou. Na ránu všecko obilí vymlátiti. Us. — R. To je r. (nevídáno)!