Rarášek
Rarášek, šku, m. = vítr, jenž prach do víru točí. U Zbrasl. Lg. Kdo do r-šku vkročí, oteče. U Kr. Hrad. Kšť. = R. — čert. Šf. III. 194. Synonyma: Ďábel, ďas, čert, rarášek. Vz Mus. 1845. 549. R. = duch zlý, který hospodáři svému opatřuje peníze, obilí a jiné věci, jež sousedům krade; Kdo r-ška stále při sobě nosí, mívá štěstí při rozmanitých hrách; R. odnáší náhle snopy s pole, nebo všechno obilí rozhází zvláště lidem lakomým; Komu r. škodí, nechť si udělá na květnou neděli ze svěcených ko- čiček křížek a zastrčí jej na špejchaře do trámu; bude míti pokoj. Us. Kšf. Cf. Mz v List. fil. XVI. 169, Zbrt. 203. Slovákům jest r. = bůžek štěstí a neštěstí při hrách, losování, zisku. Jest maličký tak, že scho- vává se do měšce, do truhly atd., Koll. Zp. I. 414. Je v něm rarach zašitý. Us. Šd. Cf. Sbtk. Rostl. 159., Zbrt. 290. Hra na r-ška: Děti škubajíce trávu zpívají: Trhám, trhám hrášek, přijde na mne r-šek; r-ška se ne- bojím, kravičku si podojím. Tu přiběhne r. a koho chytí, ten musí býti r-škem. ČT. Tkč.