Rataj
Rataj, e, m., orataj, arator, příp. -tají.; koř. orati. Mkl. B. 171. Také dle (5b. Hl. 84: v rataj o se sesulo (m.: orataj). Prk. v Arch. für slav. Phil. II. 703. odvozuje rataj ze zastar. slovesa ra-ti n. ro-ti, které povstalo z ar-ti. Vz tam více. — R., oráč, rolník, der Ackersmann. D., Jel., Tkad., Smil v. 1201., Výb. I. 726., Pč, 4. Nad dielem sedlským a nad r-ji (agricolae) byl ustano- ven. BO. — R., nádvorník, šafář, der Meier, Schaffer. V. Aby r-jóm dal z toho obilé díl; Také mi r-je mého drží; Toho na mně nikdy neobdržel, bych jeho ratajem byl. Půh. II. 354., 380., I. 256. Jako otrok a r. (quasi mercenarius et colonus). BO. Rataj jest v po- slušenství pána svého, avšak často užitečně pán poslúchá rataje svého. Št. N. 220. Odtud: ratajna, rataj na, kde bydlí rataj s čeledí. — R,, koř. ra v rať, příp. -taj, voják. Mkl., Vký.