RčeníRčení, řčení = propovědí, frase, der Spruch, die Phrase. Vz Propověď. Jeho mocným rče- ním a poručením. Br
. R.,
osvědčovati evange- lium, hlásati řeč boží a zvěstovati radu boží stejnou věc z rozličných stran opakují; Pavel zvyknuv na r.
církev boží také tuto ho užil; R. to příbuzno jest následujícím slovům ; Obrazná r vzata od chytání zvěři, od gladiatorů, od rozsévače; Užiti r. již jinde kladeného; R. negativné klade jinde; Znači r-ím tím toli co; R-ím zvláštním ukazuje na výsosť a důstojnost úřadu; R. to zří k následující větě; R. obižné a mízné (= praegnantní); r. příslovné; hleď, aby r
. tvé nad jiného r-ím vrh vzalo; Praví to r. míti smysl co r
.; Slova ta mistněji vykládají předešlé r.; Syrský překlad to r. sesiluje; R. toho ...
Pavel často užívá; Vypuštěno je při těch slovech r
. snem zmořeni. Sš. Sk. 238., 239
., I. ,50., 114
., 328., 376., II. 36., 207., 301.
, 314., 343., 355.. 376., 382
., Ž. 23,, 80., 96., Ob. 329. (Hý.). R-ím tím se rozdíl křetu novozákonného od křestu Janova určuje; R
. proroci, příslovné; K smyslu a k jádru r. prohlédati; Je to r. obrazné
, neobyčejné a podivné; Namítají
, že r. to jest neurčito a kolísavo
. Sš
. Sk 29.
, Mt
. 92., L. 167
., I. 52., 73
., J. 286. (Hý
.). Čtyři r. znamenitá. St
. Krátkosť r. BO. A pak odkudžkol
i ten svědek přišel by, v smlúvách, při kterých by nebyl ani viděl, ani by slyšel smlúvati svářící, ani také vydada které příčiny rčení svého ... CJB
. 403. —
R.,
slíbení, slib, das Versprechen. Půh. I
. 437
. R. svému dosti činiti
. V., Arch. II. 29. r. 1449., NB. Tč. Na r
. své zapomenouti. V.