Rdousiti
Rdousiti (rtousiti, rtusiti, hrdousiii, hr- tousiti. u Hanáků: chrtósiti), il, šen, ení = dusiti, škrtiti,, würgen. R. z dusiti, vz R, Gb. Hl. 120. — koho (čím). Kat věší a rdousí lidi. V. Po katovsku ho rdousili. Sych. E. koho pěstmi, provazem. — koho komu kdy. Jiným při porodu dítky rdou- sili. Štelc.