Reptati
Reptati, reptám a repci; reptávati. Vz Mazati. Strsl. rbpb.tati. Mkl. B. 455. Raison- niren , schwätzen, widersprechen, maulen, murren. — abs. Medvěd repce (mumlá). Kom. Když se ti pro spravedlivou příčinu odepře, nereptej. Kom. Protož pokořme se a nerepceme! Hus. I. 227. Že jsú nevěřili, protož jsú r-li; A když sú viděli, všichni sú reptali řkúce, že k člověku hřiešnému šel jest. Hus. II. 262., 413. — mezi sebou pořád reptají. Br. — kde. V táboře a sta- nech reptali. Br. — nač. Jedni na druhé repcí. Jel. Na skrbného příčinou chleba repce město. Br. Dělníci vinnice r-li sú na hospodáře, že jiným tolikéž dal; Kněžím a zákoníkóm, jenž sú r-li na jeho učedlníky. Hus. I. 226., 210. A na mne také nerepcete, že sem k němu přišel. Hus. II. 414. R-li tedy židé na něho, že . . . Sš. J. 104. — proti komu. Abychom proti sobě nerep- tali. Ojíř. Co móž býti bludnějšie, než když stvořenie repce proti stvořiteli? Běda, kdo repce proti stvořiteli svému. Hus. I. 226., 227. R. proti Hospodinu. BO. — Ben. V., Pešín. — nad čím: nad bídou. Nej. — komu: stvořiteli reptá. Nej. — proč. Proč z těch opon repceš? Št. N. 73. O smělosti, z toho reptati, že se Bůh pyšným protiví! Št. N. 152. A vy pak z toho závidíte a repcete; Repcí lidé moudři pro mnohé věci. Hus. II. 265., I. 379. — kdy. Po práci ne- repceme a peniez béřeme. Hus. II. 68. — adv. Aby naučil je, že zle repcí, řekl jest k nim podobenství toto Hus, II. 263.