Reservat
Reservat, reservát, u, m., z lat., něco vy- hrazeného, výměnek, der Vorbehalt, das Reser- vat. — R. v theologii = hřích z pravo- mocnosti obyčejného zpovědníka vyňatý, jehož rozhřešení vyšší jeho představený sobě vyhradil (Smol. 42.): hřích vyhrazený či za- držený aneb dle Borového Sloh. círk. v Praze 1880. str. 145: případ zadržený, nikoli však: pád zadržený (Smol. 1. c). Rozeznávají: 1. papežské, 2. biskupské a 3. klášterní v-ty. Pojem, výměr, účel, podmínky, ustanovení, výklad r-tů (Smol. 42.-59.). (Hý.).