Restituce
Restituce, e, f., z lat., navrácení (ku předešlému právu), die Wiederherstellung, Rückgabe, Restitution. R. v theologii = navrácení bližního ku předešlému stavu ma- jetnosti, MP. 194., t. j. navrácení věci mu odcizené a náhrada škody jemu učiněné, die Restitution. Hý. Pojem, povinnosť, dvě hlavní pravidla, theorie, odklad r.; r-ci pro- minouti; prostředků k r-ci nabyt i; k r-ci zavázati koho ; k r-ci solidarně čili neroz- dílně zavázán býti; Určení osoby, kteréžto, času, kdy :a místa, kde se r. díti má. MP. 191.-202. Restituční, Restitutions-. R. povinnosť. MP. 195. R. edikt. Vz 8. N.