1. Ret
1. Ret, rtu, m., obyčejněji v pl.: rty n. rtové, rtů, m., rtík, u, retek, tku, rtíček, čku, pl. rtiky, retky, rtíčky. Ret, pysk. V., BO. Strsl. rbtb, (apex, os), příp. -b. Mkl. B. 31., 33. R. zachovalo posud gt. a lok. duálu: rtou, instr. rtoma; vedle toho skloňuje se nyní pravidelně v plur.: rty, rtů, rtům; chybně užívají : rtoum. Bž. 91. Die Lippe, Lefze. Vrchní, hoření, hořejší r.; spodní, dolení, dolejší r.; ružové rty, koraloví rtové. Šm. Pakli se modli, rty hýbají a myslí sě jinudy tňlaji. Hus. I. 130. Krásnýma rtoma. Rkk. Hrůzou mu drkotali rtové. Sych. Pán Bůh nedal jest jazyka, úst, rtóv a jiných údóv k lání nehodnému. Hus. I. 249. — R. rány, die Wundlefze. — R., ústa, Mund, m. Člověk rtů výmluvných. Us. Člověk po- skvrněných rtů. Kom. Lid tento rty mne ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne; Pane, vysvoboď mě od rtóv zlých a od jazyka lstivého. Hus. I. 149., 231. Dotknuta jsouc rtíky nejsladšími. Us. Tč. Oprav zlý obyčej a obřez jazyky marnomluvné a rty lstivé zavři; Modlila sě srdcem a hýbala rty, ale hlasu nebylo slyšeti než pláč; Jako točenice červencová rtové tvojí a výmluva tvá sladká. Ti rtové kapí mirrú. Hus. I. 256., 367., III. 44., 67. — R. květový, die Lippe, der Ein- schnitt in der einblättrigen Blumenkrone. Šm.