Rez
Rez, rzi (dle Kost), f, místy v obecné mluvě: rez, u, m. Jg., Mkl., Šb. Na mor. Zlínsku: zerz. Krt. Koř. rbd (růd), sr. rudý; příp. -jb, aerugo, rubigo. Mkl. B. 78., 81. R. železa, jest hydrát kysličníku železitého (Fe2 O3 2HO). Vz Šfk. 235. Der Rost, R. na železe, od železa, železná; rez mědi, na mědi, měděná, D., V., vz KP. IV. 696., na mosazi. V. Železo rzí se hloze. Kom. R. se železa chytá. R. železo žere. D. Rzí pojíti (rzivěti), D., rzí pošlý. V. Měď ta rzí jest zašlá. Br. Chytil se toho rez. Jel. Rez ze železa pilník stírá. Pk. Kterak železo rzi zbavujeme? vz Prm. 1878. č. 3., III. č. 19. Vz Železo, Rezavění. — Přenes. Těch vloh, které rezem postrádaly dlouhým, síla mizí. Sš. II. 325. (Hý.). Co činí píla rzavému že- lezu a cep zrnu, to činí pokušení dobrému člověku: že rez z něho hřiechu vyrazí a z plevy ku požitku jako zrno a oznámí tě, jaký jsi byl pode rzí a pod plevú. Hus. I. 350. — R. na rostlinách choroba jest vysky- tující se jako hrbolky, které svým časem pukají a prášek žlutý vydávají: ruda, manna, náměl, cf. snét, der Rost, Mehlthau, Brand. Rostl. R. obilná, smradlavá, sněžná, Jg., na révách. Všecky štěpy tvé a obilé země tvé r. zahubí. Hus. I. 56. Pakli by hlad vnikl v zemi neb rez neb kobylky neb chrústi. BO. R. spadne. Bj. R, bělostný, dříšťalový, obilný, pryšcový. Čl. 85., 185., Schd. II. 257. Vz Bezy v S. N., KP. III. 249. — R. v hor- nictví jistá země ve vodě rozpuštěná, jiná tělesa korou potahující. Jg. — R,, a, m. = urvalec. Ros.