Rmoutiti
Rmoutiti, rmut', til, cen, ení; rmoutívati, trüben; kaliti, betrüben, traurig machen. R. místo moutiti (strč. mútiti), r se předsulo. Vz R. Ht. — co čím. Svým ohromným hnutím rmoutí okean (mutný činí, kalí). Ráj. — koho. Rmoutí mne to (smutí, za- rmucuje). D., V. R. lidi. Hus. I. 122. Fa- lešný synečku, ty mě rmótíš! Sš. P. Nezpívaj tak slavíčku, rmutíš našu Aničku; Holianský prótí (proutí) mý srdečko rmótí; To mně rmútí moje srdce. Sš. P. 211., 367., 492. — se = mútiti se, kaliti se, sich trüben, Bdl. Obr. 53., smutným býti, smutněti, trápiti se, sich betrüben, trauern. Nermuť se duše milá. Ros. Dybych ho nutil, on by se rmútil. Sš. P. 408. — se oč. Ctib. — se kde: na své mysli. Smrž. — se nad čím. Nejvíce nad tím se rmoutím. Er. P. 328. Ale nad tím se já rmótím, jak se ti povede. Sš. P. 453. Nad tím se má duše rmoutí, že při věcech světa lpím. Kom. — se proč, nač. Pro smrt; rodičů se r. Kram. Nač se rmoutíš? Zk. — se z čeho. Z neštěstí jiného se r. V. - se přes co, špatně m.: z čeho, nad čím.