Rob
Rob, a, m. (rob?, rab?, servus, rabata, robota, servitus), čes. robiti, pol. robić, facere, laborare; snad to patří k lat. labor a rab? by tedy znamenalo pracovníka. Schl. Vz Rab. — R., nevolník, sluha, der Sklave, Knecht. Každý, kdo činí hřích, robem jest hříchu. Sš. J. 146. — R., chlapec, der Knabe. St. skl. II. 155. - Vz Rab.