Robenec
Robenec, nce, robenek, nka, m. (zastr.), kdo počíná dělati a pracovati, angehender Arbeiter. — R., výrostek, pacholík, der Knabe, Junge, Jüngling. Ros. Pokud r-ci milujete dětinstvo. R-nec domyslný biech tehdy. BO. Ale ty otěž, číť jest syn r. (puer) tento. Bj. Robenček tento. ZN. Odešel se dvěma robencoma. GR. — Martim., Lom., Pulk., NB. Tč., Pč. 47., Půh. II. 250., Sš. P. 11., Pass. 919., 384., Arch. I. 184.