Rodič
Rodič (dříve rodie), e, rodiček, čka, m. = roditel, otec, der Erzeuger, Vater, V. R., příp. -cj?. Mkl. B. 331. R. má nad dietě jako nad kus svého těla přirozené panstvie. Otčim a macecha na pastorky ne tak laskaví jsou, proto že žádný z nich rodičem není. Kom. — Rodiči n. rodičové, pl. = více ro- dičů, plures parentes; všichni, kteří jsou rodiči, kteří rodí (plodí), otcové, tatíci a matky (Chč. P. 52. b); rodiče (nora., akk. a vok.) n. rodičové, Ü, ům, ích, i = otec a Matka, die Eltern. Tvar rodiče má Mkl. za formu neživotných (dle Pláště), cf. Koně; Kts., Bž. 91. a jiní za zastaralý nominativ dualu; ostatní pády pravidelné dle Hráč. Ale někdy rodiči — rodiče. Br., Us., Hus. Vz doleji. Dvé osob rozdílného pohlaví stanou se r-či, když zplodí a porodí dítky. S. N. Dětem rodičové (V.) mnoho povo- lují. Kom. Pakliť rodiči kde scházejí. Br. Po Bohu největší dobrodinci tvoji jsou ro- diče. Us. R-či upozorňují děti své na onen den. Us. Té. Rodičové synóm hromážditi mají. Vš. II. 11. Brání mně r-če; S pánem Bohem, mí staří rodiči, s pánem Bohem buďte rodiči rozmilí; První je soužení, dyž rodičů není. Sš. P. 421., 452., 456., 504. Rodiče nerodíce, co mi po nich. Us. Kal. R-čóm kto otplatí, jenž sú dali bytnosť těla? Hus. I. 142. Rodiči, otec a mátě, jenž sú nás urodili, mají býti od nás ctěni, neb sú nás učinili, krmili a učili; R-či těla mají ctěni býti. Hus. I. 142. Od jedněch rodičů pošlí (vlastní bratří). Kom. Mezi rodiči a dětmi. V. Má rodiče na živě. Us. Děti po- slúchajte r-čóv ve všech věcech. Hus. II. 31. Rodiče vlastní, nevlastní (otčim, macecha). R-če a děti, jejich práva a povinnosti (v strč. právě), vz Rb. str. 145. — 148., 271. Strany přísloví vz: Cikánče, Dítě, Jablko, Kočka, Matka. Orel, Otec, Semeno, Sova, Starý, Syn, Šlechta, Zlý. — R., zakladatel, původce, Ur- heber, m. Cicero výmluvnosti římské rodič. Jel. — R., z jednoho rodu, příbuzný, der Verwandte, cognatus, consanguineus. R. kralóv, Mojžišov. BO.Jeden z panoší bisku- pových, r. toho, jemuž byl uťal ucho Petr. ZN. Jitka učini biskupem rodiče svého (jed- noho ze svého rodu. Proch.). Dal. — R., rodilý, pošlý od někud, gebürtig. R., který se tu narodil a vychován. V. Měštěnín a r. římský. V. Jest rodič pražský, Har., z Prahy. Us. Rodič markrabství moravského. Žer. — Pozn. Rosa má tento význam za spatný, poněvadž má rodič význam aktivní a zde se užívá tohoto slova ve významu passivním. Také Brs. 154. má za starší a přesnější slova: rodilý, rozený, rodem. Vz tato slova.