1. Roditi
1. Roditi, roď, rodě (íc), il, zen, zení; vodívati. plod z sebe vydávati, gebären, ; zeugen; vynášeti, působiti, erzeugen, hervor- bringen. — abs. Otec plodí, matka rodí. Kom. — Pozn. Roditi jest matkám vlastní, ploditi otcům; avšak o obojích říkáme: ro- dičové, jako také, že spolu dítky plodí. Ros. Rodí se tam jablka, víno. Jel. Až suchá jabloň rodiť bude, ze starej baby mladá bude; Jak začala střešenečka rodit, počal
sem já za děvčinú chodit; Uschla nám hru-
šečka, už nebude rodiť. Sš. P. 2G4., 385.,
469. Žena, když rodí, zamúcenie má. Hus.
II. 79. — co, koho. Matka syny a dcery
rodí. Kom. Kočka koťata, čubka štěňata
rodí. Us. To plod a užitek rodí. V. Ta
země rodí víno, obilí atd. Povolnosť přátely
rodí. Lom. Trnie a hložie bude r. země.
BO. Ani dětí tělestných obecně tací rodí,
ani v duchovenstvie dobrých skutkov plodie.
Hus. T. 194. A vrba střešeň nerodí. Sš. P.
599. Žádost, když počne, rodí hriech a hřiech,
když bude dokonán, rodí smrť. Hus. II. 89.
— se. Co by se tu mělo zlato, stříbro
rodiť. Sš. P. 522. Bláto, okurky a klevety
se tu rodí. Us. Dch. Mne v poli nesejú, já
se sama rodím, mezi mládencama apannama
chodím (láska). Sš. P. 229. — se odkud. Z dobrých rodičův obyčejně rodí se dobré dítky. V. Ten potok jen z přívalu se rodí. V. Nevole z nevole se rodí. Zákon, podlé něhož ze zla zlo se rodí. Sš. I. 30., Plk. R. se z čeho. Chč. 447. Dým se rodí z ohně; Skrze stred, jenž sě z rosy nebeské rodí, zna- mená se naučenie duchovníc Hus. III. 37., 51. Z tělestného semene rodí se člověk tělestný. Hus. I. 204. — koho, se čím. Ale slovem božím rodí se syn boží, člověk duchovní. Hus. I. 204. Boži jenom mocí den se rodí z noci. Sš. Bs. 50. Též jest o člověku, jenž duchovně se rodí krstem; Cožkoli z slova božího slyší, v jed zlosti obracují a proti těm, kteří je slovem pravdy znovu rodí, postavuji se a jim utrhují. Hus II. 234., III. 315. — se, koho k čemu. Rodím se k tomu. Kom. Člověk k dielu rodí se a pták k létání; Věrú a milováním s tobú sě spojil, aby ty mi také rodila syny k královstvie otce mého; Děti rodily ke cti a chvale Bohu. Hus. I. 299., III. 9., 203. — se komu. Neorám, ne- seji, samo se mi rodí. Na Slov. Neořu, ne- kopu, samo sa mi rodí, mám takú galánku, sama za mnú chodí. Sš. P. 295. (Naučil Bóh) zemi, aby všem rodila, plodila, Hus. 1. 216. Holubicí slove pro plodnosť synóv, kteréž jemu rodí. Hus III. 32. — se, co kde. Červové v mase se rodí. Kom. Neštěstí se v mlyně rodí; V zahradách se nerodíš. Er. P. 471., 244. Kdyby sa ta poctivosť na vodě (na skále) rodila, nejedna panenka by na ňu chodila, Sš. P. 412., 498. Dokavad víra veliká jest, vždy plodí neb rodí vyznání v ústech. Hus. III. 155. Rodí se ti řepka v zeli. Sš. P. 492. — se jak. R, se s bo- lestí. Us. Také rodie-li syny zlým příkladem a zlým přikázáním a pokrytstvím v zlosti, tehdy také jsou otcové, rodiece je v ďáblu, jenž jest jich otec i synóv. Hus. I. 138. Vz Láska, Jedním způsobem se rodíme a tisí- cerým umíráme. Č. Člověk hlavou se rodí. Lk. Děti rodí se s tím nedostatkem. Lk. — se v čem. Každý sě v hřieše rodí a nenie člověk bez hřiecha. Hus. I. 293. — se skrze co: skrze vodu. Hus. II. 233. — se od čeho. Rodí se od otce Boha, Hus. II. 195. — se kdy. A na tu nemoc mládě když se rodí, z břicha se vyvale ihned kvielí. Hus. I. 293. 2. Roditi (zastr.) = chtíti, užíváme jen: nevoditi. Vz Neroditi, 1.