Rokotati
Rokotati, klingen. - abs. Měla v nitru lýru jak ta luna, r-la pořád jako struna. Sš. Bs. 91. — čím. Zdálo se, že duch strunami těmi rokotá. Sš. Hc. 13. — k čemu, Vezdy zaznívá a rokotá srdce k slovu a k pojmu tomu. Sš. I. 28. (Hý.). — R., rozvláčně poví- dati, ausführlich erzählen. Us. Sá.