1. Rosa, rosička, rosenka
1. Rosa, rosička, rosenka, y, f., sraže nina vodních par z ovzduší, která tvoříc se v samém poblíží zemského povrchu jeví se ve způsobe kapalné na rostlinách a jiných věcech pod šírým nebem postavených. Vz j S. N. R., lit. rasa, der Thau, strind. rasa, I der Saft. Hý. Der Thau. R. padá, napadla,! Us., prší (dle domnění, že shůry jako déšť prší). Reš. Krůpěj rosy. Rosou zmoklý, zmočený. Reš. Jíní jest zmrzlá rosa. Kom. Jíti někam za rosy. Ros. Vyjdeme za rosy (z rána). T. Na ní (lípě) r. krapnatá. Sš. P. 313. Za rosy se dobře kosí. Tč. Kristus jedné v těch srdcích odpočívá, kteříž rosú ducha sv. od horkosti tělesné žádosti se vy- střiehají. Hus. III. 34. Ležím já v rosičce stu- denej ; Byla tě lúka zelená, po ni rosička krvavá; Kdo chodí po mém hrobě, bílú ro- sičku stírá?; Zašly ony až do prosa, co tam byla velká rosa; Studená rosenka tej, noci padala; Nepřišla vlažička, jen malá rosička; Svoje bílé nožičky po rosičce brodí; Nech ti něnapadá studzenej rosicky; Půjdeni na ňu, sesečena ju za rosenky z rána. Sš. P. 1., 27., 109., 151., 225., 327., 362. 510., 520. Rosa zelinu oblažuje. CR. Slabá r. proti mrazu. Č. To jo jako r. (== málo; jakoby naplil). Němc. Toť je jen jako rosa (když o někom mnoho řečí; slunce zasvítí a rosa se ztratí. Vz Kleveta). Č. Vz Obláček. — R. medová, sladká, nebeská = sladké krůpěje na listech některých rostlin, der Honigthau. V. — R., rostlina. R. nebeská (rosička, vodní rosička, rosná tráva, zblochan), festuca fluirans, der Himmelsthau; r. slunečná (slunečná bylina, rosička, rosnatka), drosera, der Sonnenthau; r., syntherisma, die Bluthirse: brvitá, roze- střelá, obecná. D., Presl. Vz Rosička, FB. 7., Slb. 165.