Rošt
Rošt. Cf. Mkl. Etym. 282., KP. VI. 287. nn R. k pečení Ten sluší na r. (budiž upálen). Mtc. 1880. 121. — R. = podélný příční trám u stropu, jenž ostatní podpírá. Vck., Bkř., Hrb. Obr. 49. — R. = roští. Aspoň ten r. má člověk darmo. V Kunwald. Msk.