Rošt, u, roštec
Rošt, u, roštec, štce, roštík, u, roští- ček, čku, m., z něm. Rost, železná mřížo- vina do kamen a pecí, aby k hořícímu pa- livu vzduch zezpod přicházeti a oheň rozně- covati mohl Vz S. N. — R., nástroj, na němž se něco suší neb peče. V. Na roště smažiti, sušiti, upéci. V. Viece Boha uctí, nežliby byl pečen na rošti, jako sv. Vavřinec. Hus. II. 150. R. ležatý. Nz. — R. plochý, der Plan- rost, pultový, Pultrost, stupňový, der Trep- penrost. Bc. — R. v stavitelství — rešt. Starám já se starám, strča hlavu za trám, ručičky za rošt, to je moja starost. Sš. P. 682. R. je- hlancový. Nz.