1. Rota
1. Rota, y, f., houf jakéhokoli lidu, zá- stup, der Haufe, die Sippe, Gefolgschaft, Rotte. R. = sto vojákův; město rotou svou opanoval. V. Po rotách. Reš. Od Paška a jeho roty. Bart. 296.18. Těch časů Vlaši na dvě roty rozděleni byli; jedni sluli Guelphi a druzí Gibellini. V. Protož nynie pase (ďábel) preláty, kněžie a tu rotu hojně pravým chlebem, aby je zBavil druhého chleba; V toho Šimona rotě jsú kněžie, kteří jsú odpustky papežovy najali, aby peníze tržili. Hus. I. 329., 342. Ďábel a jeho rota. Hus. I. 280. Roty vojen- ské, vz v S. N.: Roty. R., dva vojáci za sebou stojící, spol. Dvě vedlé sebe stojící roty: dvojrota (dvojspol, das Rottenpaar); muž zadáka (Hintermann) nemající slove slepou rotou (blinde Rotte). Čsk. — R., die Sekte. V. Kacíři všelijaké roty. Arch. III. 80. R. filosofů. Jel. Nadělali rot mezi křesťany. Chč. — R., nehoda, das Unglück. Člověk ani neví, jaká r. se mu přihodí. U Rychn. Msk. — St. skl. III. 214. — R., slota, sběř, die Rotte. R. zlodějská. J. tr. — Br., Cyr.