Roubík
Roubík, roubel, roub, slov. rúblik. List. fil. 1890. 181. (Mz.;. Stojí jako r. (jako svíčka). Us. Tkč. — R. u tkadlců, Scher- stab, m. Šp. — R. = sazečka, jíž se zna- menají na zemi tečky, kam semena při sá- zení přijíti mají. NA IV. 79. — R., a, m., os. jm. Arch. VII. 602., 719. R. Jindřich z Hlavatec Mus. 1881. 73., 214.