Roubík, u, roubíček
Roubík, u, roubíček, čku, m. R., malý roub, der Pfropfer. Na kmen r. vsaditi. Ms. o štěp. — R., kolík, kterým se zatahuje snop, roub, u Třebíče: kňutel, z něm. Knittel. Gn. Der Knebel, Pflock, Sperrung. R. zastrčiti. D. R-kem snopy vázati. Pt. — R., dřevo, jímž se komu ústa svírají, aby nemluvil, der Knebel. R. někomu do úst dáti. D. R-kem ústa rozvírati. Trip. — R., dřevo, kterým se lovecké plachty spojují. Šp. — R., vše, co r-ku podobno, kolík, der Pflock, Stab, die Stange. R. břidličný atd. Techn. R. pečet- ního vosku. Prm. r. 4.165. Síra v roubících. Db. Vz Valach, Tkadlcovství.