Rouhač, ruhač
Rouhač, ruhač, e, m. Vz č (přípona). Der Spötter, Hohnsprecher, Schmäher, Lä- sterer, Gotteslästerer, Religionsspötter. Rou- hačům jazyk vytažen bývá. Kom. Ruhač boží i slova jeho. V. Kacieře jsi s těmi ži- dovskými ruhači potupila. Hus. II. 105. Za kacíře a ruhače ho odsoudili. V. R. a zlo- lajicí, vz Rb. 271.