Rouhání
Rouhání, n., hanění, hanlivá slova, po- směch, die Lästerung, Schmachrede, der Hohn. Jg. R. proti Bohu. V. R. jména božího. Jel. R. v theologii — zneuctění Boha buď slovem neb posunami nebo písmem neb obrazy, die Gotteslästerung, blasphemia. Jest buď for- malné n. materialné či věcné; buď prosté, einfach Gott entehrende G., blasphemia mere dehonestativa, aneb kacířské, häretisch, b. haereticalis, aneb zlořečivé, verwünschende o. verfluchende G., bl. imprecativa. MP. 119., Pkt. Ukazuje, že r. naň nepripadá. Sš. Sk. 75. (Hý.). Židé hněvem, závistí a r-ím k smrti ho připravili; Prvým rúháním hřešili sú kněžie židovští řkúc, že pán Ježíš se rúha a že jest hřiešný a svódce; Kterakž tedy nenie r. Boha tak od Boha poběhnúti a ďáblu se poddati?; Jest ještě jedno r., jenž jest hrie- chu svého bránění řeči; Modlenie nesrdečné ústy jest posmievánie a r. božie; R. jest moci božské hanění; Ktož kolivěk die r. proti Bohu, zahyň; Tretie jest r., když to, což na samého Boha slušie, přidávají púhému stvorenie. Hus. I. 189 , 224., 225., 228., 372., 392., 469., II. 377. R. se osobě zemepána. J. tr. — Vz S. N.