RouchaRoucha (zastr.
rúcha), rouška, rúška, y,
rušice, e, f.,
plátěný šat k vytírání hlavy aneb k nějakému zastírání, das Tuch, Für- tuch, Zeug. Vz Rócha. Ros. Aniž tajemná rouška
ta podnes odhalena
jest
. Sš. Sk. 20
. A ještě hůře, že jich (kněží) hace jsú či- stejšie než rúšky, na nichž božie tělo leží. Hus
. II. 66
. Roucha potní. V. Nohy umýval, čistou rouchou utíral. V. Procedě skrze roušku
. Jád. —
R.
k zastření hlavy, der Schleier. V., Kom. Rouškou zastříti. D
. Rouškou zakryla
líce. Sych. Vezmi r-ku a zavij se. Sš
. P. 3
. Chodí on v roušce, ona v kukle. Mus.