Roucho
Roucho, a, n., o původu vz Mz. 71., Mkl. aL. 173., B. 22. R. = oděv, šat, der Anzug, das Gewand, Kleid. V. R, oděvací, V., slabé, tuhé (tesné), ženské, k zastření (v lázni), Kom., smutné, kněžské, V., huňaté, Aqu., knížecí, královské, Ros., spodní, svrchní, mešné (vz Mešní), Hus., D., kožichem pod- šité, V., sváteční, škaredé, Br., šarlatové, Flav., vlhké n. mokré (přiléhající), volné, řasnaté. Vz S. N. R. kajicí, das Büsserhemd. Dch. Má (vdova) vzíti peníze, své rúcho chodící a ložní, na kterémž s svým mužem léhala a sedala; Otec dlužen jest synóm dáti všeho statku pravý díl, buď na čem buď, kromě seděni má napřed do života, věno ženy své, rúcho ložní a klenoty, což po ženě vzal. O. z D. Přivieže-li kto oheň v lono své i zdali r. jeho nebude hořeti ? ; Běda těm, kteří pyšné r. pro chlúbu nosie, kteří je divně střiehají. Hus. I. 276., II. 18. Ctnosti jsú rúcho duše a r. světlé, jako zase hřiechové jsú rúcho temnosti; Ač před vi- děním lidským v rúchu biskupském zdá se, by se stkvěl, již před božíma očima kněž- stvie zbaven jest; Pod rúchem ovčím jsú vlcie hltaví, jimž nevinný beránek v dole pod nimi vodu kalí; Oblec se rúchem oslavy své, Jerusaleme, město svaté; Pro samu marnú chválu drahého rúcha lidé pilni jsú; Nižádný nechce tu v rúcho drahé býti oble- čen, kdežby od lidí nebyl vidien. Hus. I. 122., 183., 208., II. 5.,240. Roucho krojem lepým (instr. jakosti). Št. Choď vždy v krás- ném rúše. Smil v. 841. R. na sobě míti. Br. R. s někoho svléci, V., obléci v roucho ně- koho. Us. Odín byl mešním rouchem. Dvě kron. Často pod chatrným rouchem tají se moudrosť. Cizie rúcho jako plsť dráti. Šmil. Mol v drahém rouše, živá ryba na suše atd. Vz Mol. — Vz Oděv. — R., ovčí kožka, košilka zrozeněte, die Wasserhaut, das Schaf- häutchen. Ja. Rouško, u hub mázdra klo- bouk potahující. Rostl.