Roucho
Roucho. Mkl. Etym. 282., List. fil. 1890. 195. (Mz ). R. kostelní, počestné a pokorné, Št.,lněné, BO., bohoslužebné, křestní, obřadní, smuteční, umrlčí, Hnoj., chodící, Let, Výb. II. 342., 839., ložní. Výb. I. 1002., 1004. Pobral rúcho. Půh. II. 411. Krásný čin juž sám se halí ve krásného slova roucho. Vrch. R. ot hedvábie. Sv. ruk. 6. Rúcha jsú často znamenie člověčie mysli; Oděje tě v nové rúcho. St. Kn. š. 163 , 17. Lépe v svátek ženy jich (židův) vlnu zbieraly, nežli celý deň v nových svých rúchách nestydlivě skákaly; Před něho rúcha stlaly; Rúcho barvené rybí krví (purpura); Nižádný rúcha drahého nehledá jedné k marné chvále; R. cierkve sv. jsú okrasy dobrých skutkóv. Hus I. 28., II. 129., 239, 240., III. 52. R. římská. Vz Vlšk. 509. — R. = nevěstino věno. V Plzeň. Otm. R. = výbava nevě- stina, hl. její peřiny. Pojďte se podívat, už vezou roucho. U Zbir. Lg. — R. babí, salvia pratensis, šalvěj luční. Mtc. 1891. 93.