Routiti
Routiti, hroutiti, il, cen, ení; rouceti (na Slov. roucati), řítiti, bořiti. R., strsl. ratiti (jacere) vedlé rjutiti, řítiti, pol. rzucić. Mkl. aL. 99. Werfen, stürzen. — co : dům, zeď. Us. na Mor. — se. Podlaha se routí, že jest z syrových prken (bortí se). Sych. — se odkud. Potok se skály se routí. Na Slov.