Roveň
Roveň = rovina. Přeutěšená r. Troj. R. souřadnic, Coordinatenebene; r. obrazu, Bild- ebene. Nz. I míjechu rovně i hory. Rkk. 13. Také tu jest některaká krásná rovně. Mill. 28. (125.). Jedíše po tej rovni. Ev. olom. 6. (44). Když čbán na rovni bieše. Hr. Rk. 389. Krpcom koňa pichne a cez roveň, ko- peň cvála v turecké leženie. Orl. III. 302. Před městem na jednej rovni. Kat. 2764. — R. = rovný. Nevím mu roveň U Dobr. Vk. Nech si každý šuhaj svoju roveň hladá. Koll. Zp. II. 371. By bylo od Boha, rád bych trpěl, ale od svého rovně, neb od nižšieho nemohu trpěti. Št. Neb mej bolesti rovně nikděž nenie; Činí sě ve všem Bohu rovné. Hr. ruk. 113., 237. Aby každý sobě hledal rovně. Št. Kn. š. 64. Nikde jiej ne- byla rovně, aequalis. Kat. 121. — Št. Kn. š. 161., 162., 163., 165., 249. — R. = rov- nosť. Na r. postaviti, gleichstellen. Dch. Šlechta polská se brzy začínala stavěti na r. s králem. Tč. exc.